Zpět na Mámův svět

 

Petra a její parta

Tak jsem si přečetl v novinách, že kolem 80% dětí v posledních ročnících základních škol kouří. Můj pocit, který získávám, když kolem ZŠ procházím není sice až tak tragický, ale velice dosti podobný. Myslím, že je třeba ocenit všechny, kteří mají na tomto úspěchu nějaký podíl.
Asi největší zásluhu bych připsal našich prozíravým poslancům, kterým je čistota tržního prostředí nad zdraví dětí a kteří zabráníli zákazu tabákové reklamy. Zajímavou vedlejší informaci citovaného výzkumu totiž bylo, že děti nekouří běžné levné cigarety, ale naopak nejdražší značky jako Marlboro apod. Cigareta tedy není nějakým únikem, ale ze všeho nejvíce statusotvorným činitelem, berlí kterou děti dosahují uznání okolí i vyššího sebehodnocení.
Smutné je, že z tohoto faktu (známého rozhodně déle než rok) se dokázali poučit pouze reklamní agentury, které reklamu cigaret provádějí. A tak se kromě svalnatých kovbojů, kteří účinkují na nesvalnaté teenagery spolehlivě přes půl století (dovedete si představit, zralého padesátníka, zlákaného strništěm statného kovboje, k přechodu z levných Spart a na drahá Marlbora), objevila Petra a její parta. V jejím případě je kolovrátek o zaměření reklamy na dospělé vyloženě k smíchu. Je mi 25, což znamená, že mám ještě dobře v paměti, kdy byla parta vším a musím přiznat, že i v naší generaci, která dospívala později než dnešní toto období končí kolem 17 let a nejsilnější je pravě kolem 14 a 15. Není reálné očekávat, že by právě reklamní agentury přiznaly, že jejich snažení je orientováno úplně jinam, než oficiálně tvrdí, škoda, že se nenajde alespoň jeden zaměstnanec, který by přiznal pravdu. Případně alespoň jeden, který by prozradil, jak on osobně chrání své děti před následky své bohulibé činnosti, aby nepřestávali kouřit jako můj otec až po prvním vyoperovaném nádoru.
Jako světový unikát mě připadá reklama na cigarety podporovaná ministerstvem školství. Mám na mysli, případ, kdy měli učitelé vysvětlovat za peníze Tabáku Kutná hora, že cigarety nepatří do ruky dětem o rozhodnout o kouření mohou až dospělí. Nevím jestli jsem sám sebe považoval někdy za dospělejšího než právě v patnácti. Zajímalo by mě zda ticho, které se kolem akce rozhostilo znamená její konec nebo naopak úspěšný průběh.
Body by si mohl připočíst ministr zdravotnictví a jeho veselé varování kouření škodí zdraví. Navrhoval bych spíše slogan Kouření vyvolává chcípnutí na rakovinu. Slova chcípnutí bych se nebál, protože konec lidí s rakovinou nemá s důstojným odchodem mnoho společného. Ani sloveso vyvolává mi nepříjde příliš od věci. Nechtěl bych cigaretám křivdit, a tak připouštím, že možné vychovali několik svalnatých drsných kovbojů, lidí s rakovinou daleko více.
Stát by vůbec nemusel tolik zdůrazňovat, že proti cigaretám bojuje (když navíc fakticky provádí pravý opak a mohl by na krabičky umístit tento vzkaz: Ministr financí děkuje za příkladnou snahu o udržení vyrovnaného státního rozpočtu. Cigarety by alespoň ztratily ničím neodůvodněnou příchuť rebélie, která může přitahovat některé slabší povahy.